Vojenská hudba

Hudba švýcarských vojáků v 15. století

Začali bychom nicméně nástrojem, ke kterému nemáme mnoho co říci: slavným švýcarským rohem. Alespoň základní informace: pokud hovoříme o rozích v souvislosti s armádou, konstatuji, že v žádném případě nejde tzv. Alpské rohy, tedy třímetrové a delší dřevěné nástroje, tolik typické pro bukolické výjevy kýčovitých lidových veselic. Nakolik je nám známo, ty se v bitvách (ani v leženích) nepoužívaly. Pokud hovoříme o "švýcarském rohu", má se zde na mysli roh zvířecí (zřejmě kravský) nebo jeho mosazná napodobenina. Tyto rohy s pronikavým zvukem se při útoku používaly, ale podle dostupných informací nikoliv k předávání rozkazů, tedy jako zvuková signalizace, ale prostě k ohlušení a zastrašení nepřítele. Například na tomto obrázku z Schillingovy Lucernské kroniky (celý je ve spisku o barvách kantonů) vidíme tři trubače, kteří stojí stranou od nastupující armády a mimo přední linie. Můžeme sice říci, že doprovázejí praporečníky, ale rozhodně kolem nich nevidíme nic, co by připomínalo štáb nebo vrchní velení.

SCHILLING, Diepold, 1513. Luzerner Schillling, s. 200 [online]. Luzern,
Dostupné z: https://www.e-codices.ch/en/kol/S0023-2/

Ve druhé polovině 15. století byla dvojice bubeník-pištec nedílnou součástí civilního i vojenského života Spříseženstva. Doprovázela všechny významné události, od svateb, pohřbů či křtin, přes tancovačky, střelecké soutěže, procesí a náboženské průvody až po čestný doprovod praporu při přehlídkách, vítání vrchnosti či domácích a zahraničních poselstev. Zde je třeba asi trochu poopravit zažité mínění, že tato dvojice je typickým úkazem až Třicetileté války. Schilling a další kronikáři nám ukazují, že doprovázeli armády (a nejenom je) již mnohem dříve.

Ve většině případů šlo o dvojici vytvořenou za daným účelem ze dvou příslušníků obce (vesnický band), ale mohlo jít také o potulné muzikanty. Pouze velká bohatá města (například Bern či Basilej) si platila stálé hudebníky. Ti pak uměli hrát i na jiné nástroje, jako jsou dudy a rohy. Pokud město vysílalo kontingent do boje, hudebníci doprovázeli prapor. Jejich úkol by vícenásobný. V první řadě dodávali vážnost a úctu praporu a tím přispívali k důstojné presentaci celé jednotky. Hráli během přehlídek pro povzbuzení jednotek. Hráli do kroku během přesunů, kdy pochodovali s praporem na čele pochodové kolony, v leženích hráli pro zábavu a k tanci (tedy k udržení morálky v táboře). Doprovázeli armádu do bitev. Na ilustracích je vidíme stranou bitevní vřavy, opět v blízkosti praporu, kde jejich hra měla dodat kuráž a nadšení bojujícím.

Přesto se dochovaly zmínky také o vojenském užití hudebníků i v bitvě. V první řadě šlo o zvukovou signalizaci, tedy podíl na velení. Především šlo o signál "Umbschlagen", tedy nějakou znělku upozorňující vojáky na přicházející rozkaz. Signál k útoku byl označován jako "Lermen". Zvláštní postavení má tzv. "Feldgeschray", tedy "bojový řev" útočících vojáků, který byl doprovázen intenzivním bubnováním a pískotem flétny.[2]

Vzhledem k velikosti vyobrazených nástrojů (především bubnů) je málo pravděpodobné, že by bylo slyšet jejich hru ve skutečné bitevní vřavě, a to i když vezmeme v úvahu, že každý prapor měl vlastní hudební doprovod a v rozporu s vyobrazeními šlo o celou skupinu nástrojů. Přesto kronikáři hovoří o "ohlušujícím bubnování" v průběhu bitvy, s negativním dopadem na morálku nepřítele. Jak je to možné? Nejspíše jde o básnickou licenci kronikáře nebo o další rozpor mezi vyobrazeními a realitou. Totiž, ačkoliv v kronikách vidíme zásadně jednu dvojici bubeník-pištec, podle výše stanovených pravidel jich muselo být mnohem více. Čistě teoreticky dá 8 kantonů 16 muzikantů, ale započítáme-li také spojence a individuální kontingenty jednotlivých měst, hudební doprovod armády celého spříseženstva mohl být vcelku významný (například na výše zmíněné ilustraci bitvy u Grandsonu vidíme 21 praporů, a to je jenom část vojska)! Takový závěr ale dobové ilustrace nepotvrzují. Nicméně pokud tedy hovoříme o například dvaceti bubnech různých velikostí, takové těleso už mohlo vyprodukovat slyšitelný zvuk, ačkoliv rozhodně ne "ohlušující". Z vlastní skutečnosti mohu potvrdit, že dvacet bubnů moderní konstrukce, se struněním osmi strunami a z části s plechovými korpusy vydává skutečně impozantní zvuk, ale především ve své nejbližší blízkosti. Na délku běžného koncertního sálu to ale už není nijak nepříjemné. Vezmeme-li v úvahu, že dobové bubny nebyly tak výrazné, co se týče zvuku a bubeníci hráli pod širým nebem a do hluku přesouvajících se jednotek, domnívám se, že o nějakém ohlušování nepřítele nemohlo být ani řeči. Zkrátka, pokud srovnáme dostoupené informace o nástrojích a jejich použití, tak nám to dohromady nějak nehraje.

Muzikanti přímo v boji na vyobrazení bitvy na Buchbergu u Allgau

TSCHACHLAN, Bendicht a Heinrich TITLINGER, 1470. Tschachtlanchronik, s. 979 [online].
Dostupné z: https://www.e-manuscripta.ch/zuz/doi/10.7891/e-manuscripta-85723


Nabízí se proto například úvaha, že signalizace bubnem byla používána pouze v čase před zahájením zteče, a rozkaz "Lermen" byl proto posledním jasným pokynem, který vojáci dostali. Pokud by zvuková signalizace měla pokračovat i v průběhu bitvy, museli by bubeníci zaujmout postavení těsně u čtverce, což ale ilustrace nepotvrzují. Muzikanti doprovázeli jednotky odcházející bojovat do zahraniční a tak roznesly tradici švýcarských bubnů a píšťal do Francie, Itálie, Německa a Španělsky, kde postupem času různou měrou zdomácněly.[3]


Bubeník a pištec hrající k tanci vojákům nudícím se u obléhání Laubeggu (událost datovaná do roku 1349) 

TSCHACHLAN, Bendicht a Heinrich TITLINGER, 1470. Tschachtlanchronik, s. 224 [online].
Dostupné z: https://www.e-manuscripta.ch/zuz/doi/10.7891/e-manuscripta-85723

Odjezd lucernských žoldnéřů do služby ve Francii na velikonoce 1508

SCHILLING, Diepold, 1513. Luzerner Schillling, s. 563 [online]. Luzern,
Dostupné z: https://www.e-codices.ch/en/kol/S0023-2/

Švýcarská asociace bubnů a píšťal se rozhodla zpracovat nahrávku mapující vývoj švýcarské vojenské hudby od 15. do počátku 19. století. Skladby budou doprovozené odpovídajícím notovým záznamem pro oba nástroje. Ačkoliv projekt měl dospět do závěrečné fáze v dubnu 2009. Na internetu se objevila skladba, která byla nahrána v rámci řečeného projektu. Jde o tzv. Pochod švýcarských žoldnéřů (Reislaufermarsch) z r.1482, který je nejstarší dochovanou skladbou pro píšťalu a buben, kterou má CD obsahovat. Bohužel jde pouze o melodii, doprovod chybí. Povšimněte si, že ačkoliv jsou nástroje stejné, melodie je vícehlasá.

Feldspiel 1482

Autor

  • Martin "Random" Pospíšil


Všechna práva vyhrazena | Rattenschwanz z. s.  
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma!